Součástí zápisu Komise pro životní prostředí zřízené městskou radou při MěÚ Mníšek pod Brdy, fungující jako poradní orgán, byl bod 2.4.b, jehož obsahem bylo doporučení komise "požádat o spolupráci sdružení obcí mníšeckého regionu" a obrátit se ve věci kontaminace oblasti za Kovohutěmi a v oblasti Bažantnice zároveň na příslušné orgány obce s rozšířenou působností a na Českou inspekci životního prostředí.
 
Od této doby byla situace komisí pravidelně diskutována a vždy doporučováno stejné řešení, tj. zapojit celý nebo alespoň část regionu a zejména obce, kterých se to dnes již týká a v budoucnosti bude.
 
Město v současné době řeší velmi palčivý problém spojený se změnami strategie současného majitele, jímž jsou Kovohutě Holding DT, a.s.
 
V období od konce roku 2014 do této chvíle podala firma Kovohutě Holding DT, a.s. dvě žádosti o změnu integrovaného povolení.
 
V rámci již v pořadí 8. integrovaného povolení šlo o:
- dočasné prodloužení přerušení provozu "Zařízení na výrobu slévárenských a desoxidačních slitin hliníku,
- povolení vyjmenovaného zdroje znečištění ovzduší a schválení nového provozního řádu tohoto zdroje
- povolení k provozování samostatné části vyjmenovaného zdroje znečištění ovzduší - linky INTAL 2 na sušení hliníkových třísek
- žádost o souhlas k provozování "Zařízení k úpravě odpadů neželezných třísek".
 
Tato žádost byla připomínkována ze strany města i ostatních zúčastněných v řádném řízení. Poté byla však stažena zpět z řízení. Tento proces nebyl však řádně vypořádán ze strany Krajského úřadu. Někteří účastníci dostali oznámení o stažení po nabytí právní moci, někteří jako např. spolek Zdravý Mníšek vůbec.
 
V současné době je na pořadu dne "Žádost o 9. změnu integrovaného povolení" a její doplnění, jež spočívá ve vyjmutí pozemků, které nemají souvislost se současným provozem zařízení. Vzhledem k chystané změně provozovatele zařízení chce převést žadatel pouze pozemky, které údajně s provozovaným zařízením souvisejí, a ostatní ponechat ve svém vlastnictví.
 
O co jde.
 
Pozemky, které chce žadatel ponechat ve svém vlastnictví, jsou ony dotčené pozemky, které jsou součástí rozsáhlé oblasti kontaminované v průběhu let předchozími i současnými provozovateli.
 
Za Kovohutěmi, v areálu a v oblasti Bažantnice  je rozsáhlá, kontaminovaná skládka z odpadu, který je částečně starou zátěží (z bývalých hrudkoven ze 60tých let, následně výroby vanadových louženců) a z velké části odpadem ze zpracování hliníkových ingotů, které v nějaké míře fungovalo až do roku 2013. Součástí skládky jsou netěsnící odkaliště a haldy s hliníkovým odpadem, z nich za posledních několik desetiletí uniklo (a stále uniká) rozsáhlé znečištění do povrchové a hlavně spodní vody.
Kontaminovaná spodní i povrchová voda zničila lokalitu bývalé Bažantnice, neboť překračuje limity pro řadu látek toxických pro rostliny a živočichy (např. chloridy, fluoridy 40x, amonné ionty cca 3500x - to není překlep), dále obsahuje řadu těžkých kovů a dalších látek nebezpečných lidskému zdraví. Vzhledem k pokročilému stádiu kontaminace již tento ekosystém nelze uvést do původního stavu, v jakém byl před výstavbou Kovohutí. Problém bude i s jeho revitalizací.
 
Kontaminovaná spodní i povrchová voda se šíří do vodoteče Bojovského potoka i do hlubokého puklinového systému, kterým se dále šíří na velké vzdálenosti. Ovlivněny jsou tedy hlavně studny a vrty podél Bojovského potoka, nejvíce zřejmě Čisovice. Při havárii úniku vanadu v sedmdesátých letech byla kontaminace měřitelná až do soutoku s Vltavou, v tomto případě lze tedy očekávat obdobný výsledek.
 
Kovohutě Holding předložily plán na revitalizaci hald, odkališť a Bažantnice, který spočívá v překrytí zeminou a odizolováním propouštějícího odkaliště. Toto řešení sice vyřeší další kontaminaci oplachem do povrchových vod a část úniku do podzemní vody z odkaliště, nevyřeší ovšem únik do spodní vody z hald (spodní voda je v Bažantnici velmi blízko povrchu, někde až 0,5m) a nijak neřeší další pohyb již kontaminované vody dále do systému. Taková řešení jsou totiž finančně velmi nákladná (což je, mimochodem, důvod, proč v mnoha zemích musí provozovatelé složit na budoucí likvidace ekologických zátěží kauci předem).
 
Vzhledem k tomu, že jedním z původců ekologické zátěže je současný provozovatel (Kovohutě), nemohou Kovohutě získat na likvidaci dotační tituly, včetně těch z EU (nedovolená podpora soukromého podnikání). Jediná možnost, jak získat finanční podporu, je spojení obcí v té části mikroregionu, kterých se to týká (např. z důvodu zasažení zdrojů pitné vody a z toho plynoucí negativní dopady na lidské zdraví) v čele s Mníškem, a jejich společný budoucí postup. Pak je možné získat další typy dotací, které by celkovou sanaci Bažantnice umožnily. Mníšek v tom ale musí sehrát klíčovou roli aktivního koordinátora - ostatní obce mají svých starostí dost a tento problém je především náš.
 
Jak již bylo předesláno v popisu průběhu řízení o integrovaných povoleních, snaží se nyní majitel část provozu převézt na nového provozovatele. Firma potenciálního zájemce má v Polsku několik závodů a pracuje s vyšším objemem výroby. Může se stát, že dřívější stav v Mníšku navýší.
 
Otázkou zůstává, co a kdo bude potom nutit majitele části onoho kontaminovaného území k jeho revitalizaci, co ho bude motivovat k zamezení šíření kontaminace cestou spodních vod směrem po proudu Bojovského potoka, podložím dále a pak možná až do Vltavy?!!!!!!!!!!
 
Nastoupí již po prodeji oné výroby nový majitel a bude mít na srdci blaho obyvatel mníšeckého regionu a jejich zdraví?!!!!!!!!!!
 
Dá se předpokládat, že nikoli. Stane se jen dalším hráčem na území průmyslové zóny s cílem vyzískat, co se dá, a poté se stáhnout.
 
Vyzýváme proto občany k účinné spolupráci a aktivnímu přístupu k dění kolem areálu Kovohutě.
 
Je to jedna z možností, jak dát našim institucím, vedení města a zástupcům regionu a kraje najevo, že nám není jedno, co se bude okolo nás dít.
 
Podrobněji se s celou problematikou zde již zmiňovaných lokalit kolem Kovohutí můžete seznámit prostřednictvím našich webových stránek a prezentace, kterou zpracovala Magdalena Davis, Ph.D.

V  "Bažantnici" před zasažením odpadními toxickými vodami z Kovohutí a před působením imisí unikajících z provozů byl les plný starých listnatých stromů. 

Po několika desítkách let od průmyslové havárie po mohutných stromech jen výjimečně najdeme pařezy. Ale co zde můžeme pozorovat, jak příroda - bylinný, keřový a stromový porost reaguje na toxické látky v podzemní vodě. 

Pokud je několik let nižší spodní hladina, v prostoru se uchytnou keře a některé stromy. Ve chvíli, kdy jejich kořeny prorostou na hladinu spodní vody, či ta stoupne (vytrvalé deště,...) dřeviny začnou chřadnou a usychat.  

V ploše Bažantnice najdeme i šedé kameny, hroudy - respektive ztvrdlé hliníkové stěry. Voda louží a příkopů má nezvyklé zbarvení. A velká hromada hlíny vedle Bažantnice je ve své podstatě skládka hliníkových stěrů, ale bez kvalitní izolace proti srážkovým vodám a bez odizolování od spodních vod.

Hliníkové stěry jsou také zavezené v několika starých jamách v polích za Kovohutěmi. Hned vedle velké hromady "asanovaných" stěrů je v poli velká díra zavezená kdejakým odpadem z továrny. Opět bez izolací.
 
Je ale na nás, na současných dospělých generacích, zda tento stav předáme dětem, a nebo uděláme maximum, aby se tato stará zátěž nešířila dál do krajiny. A aby nové provozy v Kovohutích nic podobného nezaložily.